Po debaklu na klubových zkouškách jsme vyrazili zopáknout si barvářské zkoušky - zvolili jsme "obyčejné" omsové pořádané OMS Jičín v Libošovicích - a dobře jsme udělali.

Počasí stálo za houby, celý týden pršelo a sněžilo, pršelo i večer, kdy se kapaly barvy, takže jsem odjížděla (díky, Franto) nejen nabalená jak pupma, ale taky trošku vyděšená - s barvou jsme nikdy neměli problém, pravda, ale v téhle slotě. Mrholilo. V libošovické hospodě jsme se rozehřáli, seznámili s ostatními účastníky - byli tu dva špringři, jeden velký munsterland, jeden gordonsetr, dva fousci, jeden border, jeden jagdteriér a dva dandie dinmont teriéři. Pak jsme odjeli do lesa - krásného, jehličnatého, s borůvčím a skalami na nástup a rozlosování. Vytáhla jsem si los číslo jedna - samozřejmě.

Naše skupina odešla s pány rozhodčími Křížem a Dobrozemským na malé disciplíny, což mě potěšilo, začít slíděním je pro nás dobré, Benji de potřebuje proběhnout, byl natěšený po dlouhé cestě a nástupu a vší té parádě. Slídil krásně, pravidelně člunkoval a držel se v předepsané vzdálenosti, ani moc pískat jsem nemusela, směrovala jsem ho cca dvakrát, jinak pracoval sám a krásně. Za 4 - a jako jediní. Na této disciplíně, respektive na naháňce, kterou mají malá plemena místo našeho slídění, bohužel vypadl borderteriér, kterému se do terénu nějak nechtělo. Následovalo odložení, zbaběle jsem Benjiho uvázala, ale zbytečně - celou dobu se ani nehnul, a to ležel v mokru:-). Díky úvazu za 3. Za 3 byla i chůze na řemeni, pacholek se na jednom místě začuchal, jinak šel pěkně.

No a pak jsme si dali pauzu (a já grog) a vyrazili na barvu. Tam si nás převzali pánové Bílek a Plechatý - a já si zas vylosovala, že půjdem první. Bohužel byl Benji natěšený na další slídění a navíc nemáme moc šancí cvičit se střelcem, takže jsme předvedli spíš cirkusové číslo - odložený pes mě nedošel, ale doběhl tryskem, při pomalé chůzi na něm svaly hrály jak na dostihovém koni, jen jen vyrazit - a po výstřelu se jednak posadil, druhak mi,když jsem se opět objevila, vyběhl v ústrety, zjevně rád, že mě tam ten pán (děkuji střelci, panu Láskovi) v tom křoví nezamordoval. Díky bohu za 1, do leče naštěstí ps neodběhl...No a barva - tak hrozně jsme ještě nikdy nešli. Ani na nástřelu nebyla barva vidět, déšť byl důkladný - a tak jsem opravdu musela důvěřovat psovi. Benji šel hezky, opřený v řemenu - jen když jsem šplhala na jakousi skálu, došlo mi, že je něco špatně a že po stopě asi jdeme, ale po barvě těžko. No ano -  zatroubený signál - vracíme se a já se opocuju, nevím, kde jsem a kam máme jít. Naštěstí to ví Benji - pokukuje tedy chvíli po rozhodčích, neví, proč za námi někdo jde, ale pak vyráží a s jistotou mě dovádí k srnčímu. Uf. Odblekotám, co mám, převezmu úlomek a jsem hrdá na Benjiho, že to zvládl. Díky jednomu omylu za 3. Zkoušky máme za sebou - a prošli jsme. Pak ještě dlouho čekáme, až dojdou i ostatní - tyhle zkoušky opravdu nejsou žádné dávačky, dráhy jsou dlouhé a terén členitý. Takže si dáme klobásku, vrchní rozhodčí, pan Dostál nás pozve na slivovici - a ze mě konečně padá dnešní nervozita.

No a pak už je vyhlášení - jsme ve třetí ceně, body ale máme na druhou - a nezkazit šoulačku, tak jsme i v první. Máme samozřejmě i loveckou upotřebitelnost. Zkoušky z 11 psů dokončilo 8 plus 2 získali upotřebitelnost (fena fouska, co měla 0 z odložení, protože překousala vodítko a přišla za vůdcem a pes ASS, co díky jedničce z barvy měl málo bodů), na I. cenu nedosáhl nikdo. Zkoušky měly skvělou atmosféru, účastníci měli upřímnou radost i ze druhých a třetích cen, fandili si navzájem, rozhodčí byli přísní, ale fajn - a ještě navíc rostly houby! Jen to počasí nic  moc, ale i to mohlo být mnohem horší.

Prostě na Jičínsku nám bylo dobře, děkujeme organizátorům za super zkoušky, Mirkovi Horáčkovi a Josefu Smržovi za pomoc s výcvikem -  a hlavně Lence Polákové, která nám celý den obětavě dělala koronu a pak nás na mé citové vydírání (fakt mi bylo zima a blbě) dovezla až do Prahy - Lenko, moc díky. No a největší dík patří samozřejmě Benjimu - chlapečku, jsi ten nej pes, kdybych Ti to nekazila, ještě bys jim to všem ukázal! Cvičíme dál, ambice a chuť do práce nám nechybí:-).

 

 

Letošní červenec trávíme pokud možno mimo Prahu.

První týden jsme ztrávili na výcviku s Horys Lovem, v Brodě nad Dyjí, chtělo by se napsat v romantickém prostředí Novomlýnských nádrží, kdyby...kdyby celou tu krásu doslova nepos...li rybáři, co neoprávněně jezdí s auty až k vodě a tam táboří - lesík, kam jsme na jaře chodili na barvu, byl samý podpapírák, vstup k vodě v podstatě nebyl neb se všude roztahovali rybáři, jimž se nechtělo platit za kempy, všude se krom exkrementů válely zbytky ryb a odpadky. No, jezdili jsme nakonec cvičit na vážně pěkné a zazvěřené pole a větrolamy, na vodu se taky dalo jít, ale dál a na hlubokou. ale výcvik i vše kolem bylo fajn, staří známí, noví známí - i zahraniční, fouskaři z Belgie, Benji udělal velký pokrok s aportem, začínám věřit tomu, že za rok dáme i PZ nebo LZ. Taky jsme si se Zuzkou Nýčovou a její kámoškou Lucií udělaly úžasný výlet na Pálavu, na kterou už pár let z Brodu koukám, ale nikdy jsem tam nebyla - a bylo to ještě hezčí, než jsem si představovala. No a když přidám krásné počasí, večerní táboráky s buřty a návštěvu sklípku, bezva jídlo v Dunajovicích i Pasohlávkách a Mirka, co nezkazí žádnou legraci (o Romaně už vůbec nemluvě) - tak už je jasné, že tenhle týden byl nejlepší možný relax a dovolená...

 

No a pak (po týdnu v kanclu a bytě) jsme se přesunuli na naši rodinnou chatu u Jílového u Prahy. Byli jsme tu nejdřív s rodiči a Teddym, pak týden sami a teď opět s Teddíkem. Denně chodíme na vydatné procházky, je tu spousta luk s bažanty a zajíci, takže Benji má příležitost denně se dostat do zvěře (na srnčí už díky tomu konečně skoro nereaguje), poblíž je řeka a trošku dál rybníky, takže cvičíme i vodu - no a taky nám sem jezdí kámoši. Na dva dny tu byla Alča s páleným kokrem Kimem, vytáhli jsme je na cour po polích (Kim se nás držel, Benji lítal jak flekatý blesk, ten pes je neúnavný - ale zase, není nikdy z dohledu déle jak minutu dvě...), byli jsme i u řeky, kde se Benji projevil jako primadona - jak nemá hezky pozuvolný vstup do vody, váhá - a váhá dlouho, takže o aport jsme nepřišli jen díky Kimovi, který ho neohroženě navzdory velkému proudu a hustému rákosu donesl. No jo, on má všechny ty zkoušky a Memoriál (ale mám obavu, že Benji se svého postoje "já jsem gentleman a estét, najdi mi plážičku nebo alespoň schůdky, prosím pěkně, jinak ti do té - mimochodem fakt špinavé - vody vážně nepolezu" nevzdá ani přes všechny zkoušky na světě....Další den jsme s Kimem vyrazili do lesa, zapózovat na kameny a zaplavat si pro změnu v rybníce. Opět - Benji spořádaně plaval pro aportky, na rozdíl od Kima nejevil zájem o kachny ani o "blééé" rákos.On je prostě...jinej:-). V baráku oba kluci překvapili, Kim je sice kapku uvrčenej machýrek, ale k ničemu horšímu než zavrčení při sporu, kdo z hochů poběží ze dveří jako první, nedošlo. Jen asi žravý Kimeček nepochopil, proč Benji nejí...

 

No a taky jsme se pokusili o výlet s Jitkou, Jindrou, Majkym, Bojarem, Ivetou a Beou. Našla jsem pohodově vyhlížející trasu ze DSázavy přes Český Šternberk opět do Sázavy - takže jsme se rozhodli vyzkoušet výletování s kočárem. A výsledek? Nikdy více! Pan JIndra se bude muset naučit sedět a tím pádem nosit se v krosničce, s kočárem se na normální výlet prostě jít nedá. Nejdřív jsme kočár a řvoucí dítě (holt byl chvílema hlavou dolů a chvílema dost na boku..) táhly do kopce a z kopce, přes kořeny a kameny, kus nad tratí, děs běs. Následovala krátká celkem idylky podél řeky, psi se vykoupali, Bea tedy málem utopila, protože jí tam ti blbci shodili a ona nemohla vylézt zpátky na molo, Majky štěkal a štěkal, málem jsme měli dalšího skorokokra - a další kus cesty, po úzké pěšině podél řeky, po kamenech a kopřivama (chodec by krásně a rychle přešel, kočár nezvládl) nás oddělal úplně. Ona by to byla romantika - skály, vesele se koupající vodáci, atd atd - ale s kočárem to byla málem (sebe)vražda.Došli jsme na nejbližší nádražíčko a vlakem - naštěstí jel skoro hned a nikdo si nevšiml, že psi nemají koše - jsme se (po 7 km, achjo) vrátili do Sázavy, kde nám náladu vylepšila super točená zmrzka...No, ještě že Jitka nešla už na jaře ty trekky, že...

 

No a taky jsme se stavovali v Pikovicích za boxery, co tam výcvikovali, tedy samozřejmě za Cedrikem. Stihli jsme je jen na chvilku, ale zase jsem poznala i Cedrikovo rodinu, pana a paní Merhautovi (a zjistila, jak jsou si všichni tatínci podobní). I tak jsme se ale fajn vykoupali v řece a Benji na louce v Piko prohnal spousty bažantů a koroptví...

 

A to je teprve půlka léta:-)

 

 

 

 

Celý minulý týden jsme strávili na Moravě s Horyslováckou bezva partou, potkali jsme staré známé, poznali nové, leccos se naučili (např jsme udělali obr pokrok s aportem, Benji už bere pohozený kožešinový dummy, s tímtéž dělá i ztracenou a kratší vlečky, párkrát vzal ze země už i zvě, byli jsme na super minitrekku na Pálavě (dokonalé, kopce jak z Vinetoua), pili dobré víno...prostě dovolená jak má být, se stejně postiženými lidmi a spoustu krásných a šikovných psů...

 

 

 

1.1.2009